Stopou strejdy Šeráka - doplněno
Stopou strejdy Šeráka Lipová – lázně 27.-29.7.2012
Opět jsme vyrazili na dogtrek a tentokrát na long zařazený do seriálu MČR. Dnes už píši, bylo to fajn. V některou chvíli na treku mi však bylo hodně krušno. Ale popořadě.
Já jsem byla nahlášená s Berryškou a Honza s Amálkou. Ta však dostala na začátku týdne ATB – tedy nemohla jít. Po všech možných i nemožných variantách řešení co a jak s Amálkou uděláme, to dopadlo tak, že jela s námi a babička (moje mamka) , aby jí mohla dávat ATB a hlídat, když budeme na trati. Nakonec si to spolu bezvadně užily a byly obě spokojené.
Závod začal vlastně už ve čtvrtek večer – slavnostní zahájení, slib závodníků, raut.
Na trať dlouhou 98km jsme vyrazili v pátek v 7hod ráno hromadným startem. Svítilo sluníčko a už bylo teplo, spíše vedro. Tušili jsme, že to bude náročné. Zhruba do 15.km stále Berryška nechápala, že jdeme jen ve 3. Zhruba do 20.km jsem se trápila – nohy ztuhlé, tělo neposlouchalo. Nakonec se vše zlepšilo a my šlapali!
17.km – Lesní bar – úžasné! V dnešní době obdivuhodné.
20,5.km – Smrk Hraničník 1109m – velmi pěkné místo, hřebenovka mi připomínala naše Krkonoše. Pak už to bylo horší - ty „velbloudí hrby“ stály za to. Nahoru, dolů, nahoru, dolů…..
46.km – K3 – Pod celnicí – odpočíváme, poprvé sundávám boty a koukám, co se mi tam „vyrojilo“ ;). Doufám, že to nohy vydrží.
55.km – Javorník – tam to známe z dovolené. Poprvé v životě vstupuji do hráčského doupěte – důvod je prostý – potřebujeme doplnit vodu.
Už je podvečer a stále velké teplo. Je to neskutečné – Jeseníky a večer na konci července a já stále neoblékám další vrstvu. Procházíme známými místy a přemýšlíme, kde budeme bivakovat. Zatím je ještě světlo a docela to ještě zvládáme. Tak pokračujeme.
Nebe je jako vymetené a půlka měsíce nám svítí na cestu. Za chvilku se přidávají hvězdičky. Je krásný letní večer.
Když musíme použít čelovky,přichází první problém – slabé baterky- po jejich výměně je to sice chvilku lepší, ale na cestu moc nevidím. Přichází problém č.2 – dochází mi síly. Snažíme se dojít ke srubu, který jsme míjeli již cestou tam. Mám co dělat, abych to zvládla – nevidím na cestu – nohy se mi pletou. Chudák Berryška, musí na mne stále čekat. Procházíme divočinou, lesem, fakt není kde zalehnout. Musím vydržet.
Hurá, srub! Je to kousek před K-5, zhruba 70.km. Moc toho nenaspím – je tu dost rušno ;)), prochází tudy další trekaři. Berryška naštěstí chvilku spala a Honza taky. Já zase viděla nebe plné hvězd a dokonce 1 padala a 1 se pohybovala!
Ve 4 hod začíná svítat, tak balíme a vyrážíme dál. Prudké klesání do Skorošic je poměrně náročné.
Skorošice – 76,5.km, Žulová – 79.km – doplňujeme vodu na vlakovém nádraží ( naštěstí, 6l budeme fakt potřebovat !)
K -6 Hradisko – 84.km. Zdá se to do cíle už jen kousek. Jenže má to háček! Není to háček – je kopec!!
Do 88.km musíme zdolat 535 výškových metrů. Vrchol se jmenuje Ripperův kámen. Stoupání je vražedné. Byli jsme varováni, ale tohle předčilo veškerá očekávání! Výstup na Sněžku je proti tomuto hračka. Berryška ho zvládá naprosto bravurně , opět to zdržuji já.
Sláva, jsme nahoře. Jen při pohledu na ten kámen nechápu, co je na něm tak zajímavého ;). Honza si ho nevšiml vůbec J (naštěstí to pořadatelé vyřešili – kámen je vyfocen na pamětním listu J ).
Už vím, proč je ten kámen tak zajímavý:
Ripperův kámen
Ripper Stein 1890
Priessnitzův zeť Jan Ripper (1830 - 1912), který se velkou měrou zasloužil o další rozvoj lázní a města, byl zetěm Vincenze Priessnitze a zakládajícím a dlouholetým předsedou Moravsko-slezského sudetského horského spolku (MSSGV) . V roce 1890 byl pod vrcholem Studničního vrchu na Ripperovu počest umístěn kámen s nápisem: H. RlPPER! COMT. H. S. 1890 FRL. A. E. Zřejmě se jedná o zkratky Comt. - komtesa a Frl. - slečna s iniciály jmen. V roce 1999 byla na jeho počest odhalena pamětní deska vedle lázeňského domu Jan Ripper. U Ripperova kamene nechaly Lesy ČR postavit dřevěný přístřešek pro turisty.
Do cíle nám zbývá 10km. Ale to je ještě stále hodně. Musíme totiž zase dolů, a to je taky zajímavé. Je neskutečné vedro a pokud nejsme schovaní v lese, je to výheň.
Cíl!! 98.km!!! Došli jsme a zvládli to!! Berryška si zvesela vyběhla kopeček ke stanu a přivítala se s Amálkou i s babičkou. Já se těším na sprchu!
Tím, že jsme došli, jsme si s Honzou zasloužili perličkovou koupel a následný blahodárný zábal v místních lázních. Super pořadatelský nápad. Díky!! Berryška dostala také zábal – zábal tlapiček.
Byl to těžký long, ale jsem ráda, že jsme to zkusili a šli. V dogtrekovém táboře vládla prima atmosféra a počasí nám přálo. Bouřka přišla v sobotu večer a přežili jsme ji bez úhony.
Berryška je pašák!!!!!!!! Jako vždy - moje opora.
Dogrek byl pro mne psych. odpočinkem a stále obdivuji naši krásnou zemi.
Zde ohlasy na trek a odkazy na fotky : http://dogtrekking.info/forum/index.php?topic=1576.msg27593;topicseen#msg27593
Zde něco pro přečtení:
http://www.fortisamicus.wbs.cz/Aktuality.html
Zde výsledky:
http://dog-trekking.lazne.cz/vysledky.php
Amálka babičce oplatila péči tím, že ji nejen doprovázela na houby a dělala společnost, ale také se o ni starala. Jak? Babičce na houbách vypadl mobil a nevšimla si toho. Amálka si všimla, z tlamy pustila klacík a šla mobil sebrat a babičce ho přinesla. Je to šikulka. Tak v praxi konečně využila toho, co děláme jen pro zábavu.
P.S. To, že jsme s Berryškou byly na bedně na 2.místě, je neskutečné a je to třešnička na dortu. Hlavně, že jsme to ve zdraví všichni došli.