Psaní o Borce
Je to více než týden, kdy Borka odešla do psího nebe a stále se o tom nedá moc psát. Dnes jsme byly s Berryškou na posledním našem místě, kam jsme chodily na procházky a kde jsme to ještě nebyly říct.
Borka vyrostla s našimi dětmi, hlídala je. Honzíkův kočárek hlídala i na zahradě. Dělala nám společnost 16,5 roku a svou smečku milovala. Byla to taková psí osobnost, která přijala Berryšku do naší smečky s úžasným nadhledem a klidem.
Její odchod byl vlastně rychlý. V úterý jsme byly ještě na dlouhé procházce, válela se na sněhu. Následující úterý bylo vše jinak. Už klidně spala. Najednou už neměla sílu tu být s námi dál, v noci naříkala, asi bolestmi. Poslední noc byla naprosto klidná. Já jsem nespala, protože jsem stále poslouchala a čekala, kdy ji uslyším. Ráno jsem už věděla, že je to konec.
Prý odešla proto, aby se mohla zase objevit v nějakém štěňátku, které Berryška čeká. Nenapadlo mě to, ale možná to tak bude. Lucka P. mi napsala citát: Nebuď smutná, že to skončilo, raduj se z toho, že to bylo. Jak jednoduché a pravdivé.